Jednonoční akce s Chimérou
Ahoj Chytiláci!
Dnes to podám trochu jinak, než normálně píši.
Pro každého rybáře je vůbec nejlepší začít si něco s rybami už jako holka nebo kluk, když ho zasvětí do tajů rybařiny táta, strejda anebo i nějaký kamarád. U mě to byl strejda a jsem za to moc rád, že mi v 5-ti letech ukázal krásu rybařiny. Každou volnou chvilku jsem byl na rybách a pak mi dokonce doma říkali, že jsem se měl narodit jako vodník. Jak šel čas s časem, tak jsem ochutnal, co to je kaprařina, ta mě chytla za srdce natolik, že bych byl u vody nonstop, ale to bohužel nejde.
Není nad to sedět přes noc u vody za měsíčných nocí a poslouchat pohyb na vodě. A jen odhadovat jak velký kapr mohl vyskočit a jestli vůbec udělám záběr. Ale jak se říká (ryba skáče rybář pláče), někdy tomu bohužel tak i je, a v tu chvíli můžeme dělat pomalu cokoliv a ne a ne to pípnout. V tu chvíli nezbývá, než si sednout a kochat se jen pohledem na vodu.
No vrátím se k samotnému víkendovému lovu, byl jsem na návštěvě u Jendy na Štítu. V pátek jsem se zastavil na kávu, a tak jsme se dohodli na sobotní chytačku. Oba jsme měli přes den v sobotu hodně práce, proto jsem se vůbec rozhodoval, jestli pojedu nebo ne. Po celém dnu „s motorovkou v ruce“ mi to stejně nedalo a jel jsem si smočit pruty. Počasí nic moc, ale věřil jsem tomu, že mě Chiméra
nezradí a přijde aspoň jeden kapřík.
Kolem deváté večer to začalo a do rána jsem úspěšně zdolal 11 kaprů do 11kg. Tentokrát mi bodovala zelená Chiméra, ale i červená se nenechala několikrát zahanbit, skóre skončilo 8/3 pro zelenou. To, že jsem přijel unavený, kapříky vůbec nezajímalo a dali mě pěkně zabrat.
Už se nám začíná oteplovat, tak neleňte doma a hurá k vodě.
Zatím ahoj Kiwi
