Nebýt líný se vyplatí!

Ahoj všichni,
Začal podzim, pro mě nejkrásnější období roku. Rána začínají být mrazivá a mlhavá a z teplého spacáku se leze o něco hůře než v letních měsících, ale touha po zbarvených a na zimu připravených kaprech mě vždycky nakopne. Tedy po ránu ani teplá káva nebo čaj neurazí.

I. výprava
Má první vycházka proběhla na začátku podzimu a to na řeku Labe. Pár let jsem na řece vůbec nechytal a tak jsem byl hodně natěšený. Bohužel předpověď počasí nebyla vůbec příjemná. Od prvního dne, co jsem dorazil na místo, pršelo a foukal opravdu silný vítr. Plán byl vydržet aspoň čtyři dny a pak se uvidí. Na místo přijíždím až ve večerních hodinách a za tmy. Všechno rychle postavit, blížila se doba, kdy musíme mít pruty opřené tak maximálně o bivak, tak jsem se rozhodl zakrmit a nahodit až v brzkých ranních hodinách. Byl jsem plný očekávání, ráno se mi do deště opravdu nechtělo, ale montáže ležely na svém místě a hodně jsem v záběr věřil. Tři dny úplně bez kontaktu s jedinou rybou … Nálada nebyla nic moc, ale na řece to může přijít kdykoliv, mě se nepodařilo udělat za pět dní jediný záběr. Myslím, že hrálo hodně roli počasí, možná špatně zvolené místo, ale i taková je kaprařina.

II. výprava
Druhá vycházka proběhla tentokrát na větším jezeře, čekalo mne vytyčených pět dní, stejně jako na řece. Mám na těchto jezerech rád ten klid, snažím se chodit na méně navštěvovaná místa a vždy mi to za to stojí. Na řece se pořád něco děje, ať už to jsou auta, vlaky nebo lodě. Počasí mělo být o poznání lepší než minule. Nacházel jsem se na místě s hloubkou do třech metrů, mělo být slunečno, proto mělčí část jezera. Předpokládal jsem, že by ryby mohly vyjíždět za potravou právě do těchto mělčin. Tentokrát jsem byl vybaven novinkou a to boiliesem 2S neboli Scopex/Squid a jako druhé boilies byl Black Panther.

Na začátek jsem zvolil na oba pruty panáčky s pop up stejných příchutí. Na místo se dostávám zase za tmy, takže nahazuji až při rozednění. Ráno jsem pozoroval hladinu, v těchto měsících je to opravdu důležité. Před mým místem se neudělal jediný kroužek na hladině. To se mi moc nelíbilo, ale aspoň dva dny místu dám. Na první kontakty jsem si musel počkat do druhého dne, ale byly to pouze malé ryby. Třetí den padlo jasné rozhodnutí a to přestěhování do hlubší části. To, co se tam dělo v nočních hodinách bylo neskutečné, kapři skákali na hladinu, musel jsem za nimi! Vše zabalit, naložit na vozík a mohl jsem vyrazit.

Byla jediná cesta a to přes pole, po chvíli jsem si chtěl nafackovat, co mě to zase napadlo. Po deseti metrech bylo kolečko úplně obalené bahnem a měl jsem jet ještě zhruba kilometr. Trochu dřiny to dalo, ale všechny věci byly vzápětí na místě. Bivak musel putovat do pole, dole z kopce bylo jen místo na pruty.
Tento kopec, na kterém jsem asi desetkrát „hodil pěkné záda“, to bylo opravdu něco. Oblečení podle toho taky vypadalo.

Před místem se nacházela hloubka okolo pěti-šesti metrů. Montáže jsem umístil na stejnou vzdálenost a zakrmil zhruba kilogramem boilies. Kapři se házeli všude kolem místa. Musí to každou chvíli přijít! Povedlo se, dostávám první záběr a hned cítím lepší rybu. Dopadlo vše s dobrým koncem, zanedlouho si užívám prvního kapra v náručí! Spadl mi kámen ze srdce, po nezdařené výpravě na Labe a třech dnech zde na jezeře jsem myslel, že se bude opakovat stejný scénář. Jeden kapr mě dokázal neuvěřitelně nakopnout a odstartoval něco krásného. Byla to opravdu série, kdy každou hodinu přišel záběr. Většinou se jednalo o malé násaďáky, ale mezi nimi se vždy objevil ten správný! Za tři dny jsem zdolal pět kaprů přes deset kilo, z nichž jeden vážil 13 kilogramů! Povedli se mi i pěkně stavěné menší ryby, které jsem si také zvěčnil na památku. Teď, když si vše přemítám v hlavě a vím, jak se mi nechtělo vše balit a stěhovat se na jiné místo, tak jsem moc rád, že jsem nakonec šel a trochu se nadřel. Opravdu to stálo za to! Nebýt líný! Opravdu se to někdy vyplatí.

Filip Hrodek